Palmový olej získaný z dužiny plodů palmy olejné má tmavě červenou barvu díky vysokému obsahu karotenoidů, mezi než patří β-karoten (z něho se v organizmu vytváří vitamin A) a lykopen. Mezi oleji je jejich nejlepším zdrojem, obsahuje jich dokonce 15 x více než mrkev nebo 30 x více než rajče o stejné hmotnosti. Má rovněž vysoký obsah antioxidantů (izomery vitaminu E – tokoferoly a tokotrienoly) a rostlinných sterolů. Surový olej nemá příjemnou chuť a vůni, tmavě červená barva vadí řadě spotřebitelů a výrobcům potravin, proto se rafinuje. Díky běžné rafinaci získává olej neutrální chuť i vůni a světle žlutou barvu. V průběhu klasického rafinačního procesu probíhajícího za vysokých teplot přichází však olej o všechny karoteny, které se teplem rozkládají, i o část tokoferolů a tokotrienolů a rostlinných sterolů, které odcházejí během procesu spolu s látkami negativně ovlivňujícími chuť a vůni. Výzkumníci v Malajsii vyvinuli patentovaný postup, kdy je olej po předčištění podroben molekulární destilaci při teplotě nižší než 170 ºC (např. při fritování potravin je teplota oleje nastavena na 180 ºC) a velmi nízkém tlaku 100 mtorr (13,3 Pa). V oleji zůstává přibližně 80 % β-karotenu i rostlinných sterolů a olej si zachovává původní tmavě červenou barvu. Olej je prodáván ve speciálních prodejnách potravin a na e-shopech. Na trhu je dostupný i ve směsi s řepkovým olejem, díky kterému je i významně snížen obsah nasycených mastných kyselin při zachování vysokého podílu biologicky aktivních látek. Olej má univerzální použití a vykazuje i dobrou oxidační stabilitu při smažení.
Pěstování palmy olejné významně přispívá k hospodářskému růstu národních ekonomik v producentských zemích. Významný podíl půdy je v rukou drobných farmářů (viz obr.), což přispívá ke zmírnění chudoby na venkově. V Indonésii je průměrný příjem za celý finanční rok chodu plantáže palmy olejné až 2 500 USD na hektar, což je 10 x více ve srovnání s 250 USD na hektar rýžové plantáže. Odhaduje se, že z produkce palmového oleje žije nepřímo 25 milionů Indonésanů. Statistiky rovněž ukazují, že v oblastech, kde se pěstuje palma olejná, je nižší procento obyvatel pod hranicí chudoby. Důležité je udržitelné pěstování palmy olejné, které zapovídá vypalování původní vegetace, vysoušení rašelinišť a zabraňuje sociálním konfliktům. Je to vyvážený přístup k životnímu prostředí, ekonomickému rozvoji a sociální problematice.
Nařízení EU č. 2020/1322 ze dne 23. září 2020 novelizovalo Nařízení (ES) č. 1881/2006 a stanovilo maximální limit pro 3-monochlorpropandiol (3-MCPD) v jednotlivých olejích a tucích. Nařízení stanovuje maximální přípustný obsah 3-MCPD v kokosovém a palmojádrovém tuku, kukuřičném klíčkovém, řepkovém, sójovém, olivovém a slunečnicovém oleji na 1250 μg/kg. Pro ostatní oleje (včetně olivového oleje z pokrutin a palmového oleje), rybích olejů a olejů z mořských živočichů platí limit 2500 μg/kg. V případě směsí olejů z obou skupin je maximální přípustná hodnota odvozena z poměrů olejů v dané směsi. Limity se vztahují i na používání olejů a tuků jako surovin při výrobě potravin. Rostlinné oleje a tuky určené pro výrobu potravin pro malé děti musí mít obsah 3-MCPD do 750 μg/kg. Výrobci mají možnost se přizpůsobit tomuto nařízení do 1.1.2021, od kdy bude nutné tento limit dodržovat. Se zavedením limitu zároveň končí období, kdy se v tisku a na internetu objevovaly různé spekulativní články, v nichž novináři a chemici-analytici hovořili o zdravotních rizicích konzumace potravin obsahující 3-MCPD v nízkých koncentracích. Podobně jako v případě všech kontaminantů platí pravidlo, podle kterého jakákoliv potravina, v níž se kontaminant vyskytuje v podlimitním množství, je považována za bezpečnou.
Dne 2.9.2020 se konala tradiční konference Dialog k udržitelnému palmovému oleji 2020 tentokráte netradiční formou prostřednictvím webu. Ke konferenci se připojilo přes 500 účastníků z celého světa. Virtuální uspořádání konference umožnilo oslovit široké a rozmanité publikum z různých částí dodavatelského řetězce palmového oleje od zpracovatelů, přes prodejce po uživatele, nevládní organizace, výzkumnou sféru a další subjekty za současné redukce nákladů na cestování. Veškeré videozáznamy, přednášky a podpůrné materiály jsou k dispozici zde. Některým materiálům se budeme více věnovat v následných zprávách.
Deník iDNES uveřejnil zprávu, že výzkumníci z Technické univerzity v Mnichově Thomas Brück a Mahmoud Masri nalezli náhradu za palmový olej. Kvasinky v bioreaktorech jsou schopny přeměňovat organický odpad na tuky. Nabízí se však otázka, k čemu lze takové tuky použít. Vysoká škola chemicko-technologická měla k dispozici vzorek získaný touto technologií. „Vzorek nevyhovoval po senzorické stránce ani po rafinaci“, okomentoval kvalitu tuku prof. Vladimír Filip, vedoucí Ústavu mléka, tuků a kosmetiky VŠCHT. Tuky získané z biotechnologií bude možné spíše používat k technickým účelům. Pro potraviny, kde jsou vyžadovány specifické funkční a senzorické vlastnosti, bude použití obtížnější. Navíc tuk z biochemických reaktorů pro použití v potravinářském průmyslu bude muset být schválen jako nová potravina. To je bezpodmínečně nutný legislativní proces, který je vyžadován u všech produktů, u nichž neexistují historické zkušenosti s konzumací na území Evropské unie.
Podle
Mariana Urbana, ředitele Výzkumného ústavu potravinářského
v Praze je veřejný odpor k palmovému
oleji přehnaný a jeho úplné nahrazení zbytečné. „V
dohledné době se nepodaří nahradit palmový olej. Navíc ani
nevidím důvod, proč by se tak mělo stát. Palmový olej nemá
zase tak špatný dopad na životní prostředí, jak často zaznívá.
Palmy produkující olej jsou ideální rostliny pro konverzi energie
v biomasu, pohlcují oxid uhličitý z atmosféry a uvolňují
kyslík. V této souvislosti je třeba brát v potaz udržitelnou
produkci, bez zabírání nových ploch k hospodaření.“
uvádí M. Urban.
Nejnovější komentáře