Na internetu a v mediích koluje spousta mýtů o tucích. Jak ukazují statistiky, nejvíce mýtů se týká kategorie roztíratelných tuků (margarinů), následuje palmový olej. Některé roztíratelné tuky obsahují palmový olej, proto se zde nejčetnější mýty prolínají a zdvojují. Z tohoto pohledu jsou užitečné pořady ve sdělovacích prostředcích, které by mýty pomáhaly vyvracet.
Upozornili jste nás na pořad, který se věnoval problematice roztíratelných tuků v relaci Dva na Dvojce. Na dotazy posluchačů odpovídala ve studiu redaktorka časopisu dTest. Výsledek relace byl velmi rozpačitý. Na některé dotazy host ve studiu neuměl odpovědět vůbec, některé byly zodpovězeny nesprávně (Hera údajně není roztíratelný tuk). Tuky na pečení patří mezi roztíratelné tuky, stejně jako máslo. Roztíratelné tuky nejsou směsí oleje a vody se solí a nejsou upravovány do tuhé podoby, ale potřebují kromě oleje a vody ještě pevný tuk, aby výrobek držel pohromadě. To se posluchači v pořadu rovněž nedozvěděli. Principy technologie výroby roztíratelných tuků se za léta vůbec nezměnily, jiná je jen surovinová základna a došlo k modernizaci výrobních zařízení. Používání tuků není jen otázkou osobních preferencí, ale jejich funkčních vlastností, které se mezi jednotlivými výrobky mohou výrazně lišit. I toto je třeba uvést na pravou míru. Jedna posluchačka na odpovědi reagovala po svém. Host ve studiu odpovídá obecně.
Od posluchačů směřovaly dotazy přímo i na palmový olej. Palmový olej nepředstavuje zdravotní rizika. To bylo zodpovězeno správně. Konzumace palmového oleje má podobný vliv na zdraví jako příjem živočišných tuků. Palmový tuk v roztíratelných tucích nahradil částečně ztužené tuky, které obsahovaly vysoký podíl transmastných kyselin. V tom je jeho jednoznačný přínos. Stálo by za to dodat, že rostlinné roztíratelné tuky obsahují ještě další oleje jako řepkový, slunečnicový nebo lněný a to vylepšuje jejich výživovou hodnotu oproti máslu.
Na druhou stranu překvapilo kategoricky formulované stanovisko, že palmový olej představuje ekologickou katastrofu, o čemž nemůže být pochyb, protože se pěstuje v jiné části zeměkoule a dováží se k nám. To je častý mýtus kolující mezi lidmi. Do Evropy se dováží řada potravin z jiných kontinentů. Transport potravin přitom není jediným faktorem, který ovlivňuje uhlíkovou stopu daného výrobku. Studie (Nillson a kol.) srovnávala rostlinné roztíratelné tuky vyráběné ve třech evropských zemích (Velká Británie, Francie, Německo) s máslem lokální produkce z hlediska dopadu na životní prostředí. Rostlinné roztíratelné tuky vykazovaly několikanásobně nižší potenciál globálního oteplování vyjádřený v ekvivalentech CO2 oproti máslu, přestože obsahovaly palmový olej dovážený z velké dálky. Je to dáno tím, že v souvislosti s chovem dobytka dochází k vysokým emisím skleníkových plynů (konkrétně metanu), které negativně působí na životní prostředí větší měrou než dovoz palmového oleje z oblastí, kde se pěstuje. Rostlinné roztíratelné tuky ve výše zmíněné studii dopadly lépe ještě v dalších 4 enviromentálních ukazatelích a v jedné charakteristice hůře. Aby palmový olej nezpůsoboval ekologickou zátěž, musí být získáván udržitelným způsobem, což výrobci roztíratelných tuků většinou splňují.
Časopis dTest dělá určitě záslužnou práci, když zprostředkovává spotřebitelům srovnání výrobků různých kategorií. Do živého vysílání by však měl posílat osoby, které dané problematice rozumí. Jinak se edukační rámec relace jako poradny míjí účinkem a ještě více se podílí na šíření mýtů.
Ztotožňuji se s autorem, že některé odpovědi hosta Poradny v rámci pořadu Dva na dvojce ČR2 z dTestu byly nekvalifikované a neúplné. Myslím, že prestižní časopis jakým dTest je, by měl vyslat do poradny, která má velkou sledovanost, kvalifikovanějšího hosta. V mediích se šíří spousta nesprávných informací, ale v mediích veřejné služby by se vyskytovat neměly.